Když jsem odjížděl do Japonska za prací nemněl jsem ani v nejmenším ponětí co mně tam bude čekat. Už cesta z letiště na ubytovnu proběhla více než neuspokojivě. Řidič mně a mé tři spolucestující vyhodil v půli cesty s tím ať si dojedm. Lámanou angličtinou s přispěním slovíček ze slovníku japonštiny jsme se mu snažili vysvětlit že nevíme kam máme jít a když jsme mu zaplatiti tak ... Ukázal na neosvětlenou silnici zamumlal něco v tý svý hatlamatilce a dupnul na plyn. Nezbylo nám nic jiného než se vydat vytýčeným směrem. Cestou nás navíc přepadla skupinka maskovaných kluků oblečených jako holky z nějakého hodně střeštěnýho kreslenýho seriálu. Byla jich na nás přesila marně jsem se snažili utýct. Chytli nás a fakt natvrdo vojebyli jako nějaký kurvy. Poldové s tím nechtěli mít nic společnýho, že si vymejšlíme. Že jsem se vožrali porvali a natrhli si prdele samy, nejspíš proto abychom vyrazily odškodný od novýho zaměstnavatele. Myslím si že jsem tvrdej chlap a naposledy jsem brečel ještě ve školce, ale tenkrát my slizy tkly proudem, částečně vzteky, studem a potupou. Nezbylo nic jinýho než se ubytovat, vydrbat kartáčem ve sprše, vyhodit
zničený svršky a hodit to takzvaně za hlavu. V tomhle případě to jen tak nejde a to večerní přepadení mnělo mít mnohem vážnější následky. Nastoupili jsem do rachoty a snažili se zapomenout.Některým pomáhal alkohol dalším spánek. Jak šel čas toho prvního ubývalo a toho druhého přibývalo navíc se přidal pocit nevolnosti a ranního zvracení. Dostal jsem strach z nějaké pohlavní choroby a vyhledal doktora, částka za test na aids, syfilis a kapavku spolkla skoro celé moje úspory. Co bych nedal za jistotu. Hurá výsledky jsou negativní. Spát se mi však chtělo čím dál tím víc, ještě že ty nevolnosti vymizeli. V práci jsem makali jak barevní ( v očích asiatů nejspíš opravdu barevní jsme ) a postupného zakulacení břicha si nevšímali. Uběhli čtyři měsíce a museli jsem si pořídit nové oblečení. Při brouzdání na stránkách a četech o přepadení jsem narazil na zmínku o něčem jako falešném těhotenství, které se může vyskytnout u přepadených a znásilněných žen. Že by to postihlo nás tři a hned všechny najednou. No těhotnej být nemůžu tak proč tak tloustnu a navíc tak divně?!. Navíc se přidali pohyby nejprve jsem si myslel že se mi to jenom zdá a něco si vsugerovávám, že se jedná o nějakej ten syndrom já nevým jakej . Ale ono se to opakoval a panděro se mi začalo fakt pohybovat, ne jenom mně. Tohle je divný s tím musíme k doktorovy. Pozdě z ubytovny jsme se už na nedalekou kliniku nedostali. Místo toho nás maskovaní chlápci naložili do dodávky ze zalepenými okny a odvezli do luxusní soukromé kliniky v nádherné hornaté oblasti. Snad zbouřené hormony ze mně udělali poslušnýho beránka ochotnýho plnit požadavky našich únosců. Ubytováni v klasických japonských pokojích s papírovými stěnami a pod dozorem zkušených ošetřovatelů jsme se připravovali na porod. Cvičení, pravidelná strava, spánek .... Konečně přišel den D už ráno ve tři hodiny jsem dostal první stahy a pak následovali v stále se zkracujících intervalech další a další. V 10. 35 se mi narodil nádherný chlapec. 58 cm 1,78 kg u jeho porodu byl i jeho otec ( pravděpodobně, nemám tušení jak to mohli určit ) držel mně za ruku a hladil po vlasech. Následující dny a měsíce jsem našeho chlapečka každé dvě hodiny přikládal k penisu aby se nepapal. Bumbá o sto šest a stejně tak roste. V posledních dnech už ho dokrmujeme a vypadá to že přestanu „kojit“ úplně. Dnes ráno za mnou přišel jeden z „otců“ a suše mi oznámil že mu porodím synka abych se na to připravil. 
