úterý 1. října 2013

Bez místa



Bez místa

Tomu že zrovna já skončím jako potrava pro nadržený ptáky to jsem si nepředstavoval ani v tom nejdivočejším snu. No život je dokonalý kaleidoskop plný překvapení.
Do třiceti se mi v životě dařilo mněl jsem pěknou ženu , malí dítě a vynikající práci. Jako náměstek ředitele jedné radši nejmenované zahraniční společnosti jsem si na nedostatek peněz nemohl stěžovat. A tak se pořídil barák s luxusním vybavením, auta samozřejmě vše na úvěr a hypotéku. A pak přišla ta zasraná pseudo krize. Restrukturalizace, propouštění, neschopnost splácet půjčky, vytloukání klínu klínem. Zprvu jsem jednal s bankami o pozastavení splátek, změně úvěrového zatížení a sháněl nový místo. Marně sháněl místo o chlápka z vysokého menežmentu není zrovna velkej zájem a známí se taky jaksi vytratili. Nakonec mi nezbylo nic jiného než vyhledat služby „soukromých investorů“. Za první republiky by se jim říkalo lichváři ale dnes to jsou poctiví investoři. A to teprve začal kolotoč. Během půl roku jsem přišel o barák, auto, ženu která si vzala dítě a odstěhovala se k milenci. Ocitl jsem se na ubytovně v jedný cimře s dalšíma šesti existencemi. Vlastníc pouze pár starých hadrů a hromadu dluhů jejichž vlastnící mně pěkně proháněli. Tehdy přišla ta nabídka.
„ Když nejseš schopném splácet tak to z tebe dostanem jinak.“
„Buď budeš šlapat chodník nebo navštívíš našeho doktůrka a ten už zařídí jak získat peníze zpátky.“
Nechápal jsem a tak mi vysvětlili že buď ze mně bude kurvička ochotná podržet každýmu kdo bude chtít nebo se ocitnu na listině dobrovolných dárců orgánů.
Docela trapně jsem reagoval že přece nemůžu chodit po ulicích a nabízet se vždyť mně tady všichni znaj.
„Ale to se nemuší bát, tady šlapat nebudeš nedáš-li teda radši přednost skalpelu.“ „ prozatím“
Je zvláštní jak se zachováte ve chvíli kdy na vás kýve zubatá. Najednou jste ochotni udělat cokoliv jen aby jste žili.
Marné naděje na práci džigola vzali za své ve chvíli kdy mě uvedli na nové působiště. Skupinka kluků sedících v zešeřelém baru a čekajících na své ryto byla výmluvná. Střídáme se vždy ve třídenním intervalu. Tři dny v klubu – tři dny u silnice. Našimi nejčastějšími zákazníky jsou kamijoňáci . Sem tam se objeví „bavorák“ chlápek v dobře padnoucím obleku. Ti platěj dobře jen jejich choutky jsou  poněkud drsnější. Po takovým čísku Vás bolí celí tělo a  ne jenom díra. Většina si i ráda plácne.
Dneska mám dluh zaplacenej, mám novou práci, pronajetaj bejvák nic velkého 1+1 ale mě to stačí . Dělám u komunálek a v klubu si jen přivydělávám. Docela mi to chybělo když jsem odešel . Vono dobrej klient je donrej klient a peníze se taky hoděj.

Žádné komentáře:

Okomentovat