Balík do ruky

Medard k Poště nastoupil z donucení, nikdy ho představa roznášení listovních zásilek nelákala. Mnohem raději by pracoval někde za stolem rozkydnutý ve své židli a ťukal do kompu „důležitá“ data. O práci tohoto tipu však nikde nenarazila tak nezbylo než si na živobytí začít vydělávat tvrdou pochůzkou. Každý den ráno v šest nafasoval vozík a kupu dopisů, aby si je roztřídil a poté vyrazil do rajónu, do jedné muselo být vše hotovo.

Toho dne se na kupě jeho zásilek objevil „ balíček do ruky“ .

Co to ksakru je?! Tohle přece rozvážej chlapy s autem.

Je malej do půl kyla a kluci nemají tím směrem cestu tak ho doručíš ty.

Další diskuze nemněla smysl, už to znal a tak popadl svou Brašnu a vyrazil do ulic. Před desátou se dostal k předání balíčku. Otevřít přišel chlápek oblečený od hlavy až k patě v kůži a kovu no což nebyl připraven.

Dobr…. Zlomil se mu hlas a zbytek věty nahradil pouhý vzduch vycházející z jeho úst.

Á můj balíček no pojď dál dám ti něco od cesty ty balíčku.

Na nějaký odpor nebylo času, silná ruka ho uchopila vzadu za krk a vedla dovnitř přízemního domku ze začátku minulého století.  Začala se mu točit hlava a pak omdlel. Za jak dlouho se probral netušil, vše se změnilo byl nahý s rukama připoutanýma ke stropu a nohama k podlaze.

Balíček se nám probral.Nesnaž se mluvit nemám rád když se hoši jako ty rozkřikují tak jsem ti do krku nastříkal trochu anestetika, neboj časem to vyprchá.

Medardovy nezbylo nic jiného než pozorovat co se bude dít a maximálně se vrtět v upoutané pozici. Jeho hostitel odložil většinu svého koženého oblečení a stál tam teď před ním jen v kožených slipech jejich obsah se rýsoval na povrchu jako pořádná okurka s dvojka meruňkama. Mněl se bát být strachy bez sebe ale nešlo mu to. Ne že nemněl obavu z budoucího dění ale nějak se i těšil. Vůně kůže, mužských těl a doutníku který hostitel pokuřoval mu plnila chřípí. Nemožnost mluvit způsobila že o to víc myslel a vnímal okolí. Na stolku v rohu místnosti ležela otevřená zásilka díky níž se sem dostal. Uvnitř něco lesklého z kovu. Další zkoumání přerušila ruka v kožené rukavice jenž započala cestu po odhaleném hrudníku směřujíc dolu na břicho a ještě níž.  Než se dostala ke koulím stál v pozoru a když si s jeho balónky začala pohrávat bal ztracen. Už se ani nesnažil v rámci svého spoutání uhýbat, nemnělo by to smysl a on ani nechtěl.

Tobě se to opravdu líbí viď? Odpovědí bylo pouhé zrudnutí nejen v obličeji. Následovala druhá ruka a pak i jazyk, který si vybral druhou cestu od hrudníku, kde se nějakou chvilku věnoval bradavkám nahoru, kde skončil v ústech hrajíce si s protějškem uvnitř.

Sperma Medarda opouštělo po mohutných dávkách se silou střeli první vystři skončil málem až na druhé straně místnosti.  

Přestože jeho úd poté trochu zmenšil svůj objem stačil dotyk aby se rozhodl k návratu. Vše má svůj konec i uvěznění mladého pošťáka .

Jseš moc pěknej mylej kluk a tak ti něco dám jak jsem vlastně slíbil. Z rozbaleného balíčku vytáhl kovový pás cudnosti o dost menších rozměrů než by bylo na medardův úd zapotřebí. To mu nevadilo, po malé chvilce byl studený kov nasazen na jeho nyní scvrklém údu. Stačila k tomu trocha ledu a pár šikovných věci znalých rukou.  Zacvaknutí zámečku a pak už byl „ volný“. Nevěděl co dělat a tak když se předním objevila hromádka svršků začal se oblékat. Trochu se styděl za prádlo ne zrovna moderního střihu. V chodbě ho očekávala poštovní brašna a byl venku. Neuteklo ani půldruhé hodiny. Co bude dál , má zavolat na policii co se mu stalo či tam rovnou dojít. Ale vždyť nemůže mluvit . Nejlepší bude doroznést poštu. Panebože to je hodin a on toho má ještě tolik obejít…..

Pevnost ochránců Lendernu

Ochránci Lendernu by byly pouhou legendou, kdyby nedaleko města nestál jejich hrad. Hrad, který již po staletí odolává zubu času i pokusům proniknout dovnitř. Hrubá síla i důvtip se míjeli účinkem. Co paměť sahá vždy první den v měsíci se mladíci jenž dovršili dvacátého roku života snažili vstoupit. Ústní tradice nesla informaci že ti jenž jsou vyvoleni ve chvíli kdy zaklepou na vstupní bránu budou vpuštěni. Nikdo z žijících nepamatoval že by se tak stalo. Nikdo co písemná paměť sahá neviděl člena řádu na vlastní oči. Snad to tajemno jenž z prastarých zdí vyzařovalo stále drželo při životě ceremoniál žádosti. Za uplynulou dobu se změnil v oslavu plnoletosti, mládí a mužnosti. Mladí muži jenž se chápali zlatého klepadla se snažili být těmi pravými ať už tomu doba dávala různé představy. Před šesti sty lety to byli mladí rytíři ve zbroji, pěti sty lety muži vzdělaní v umění a poetové, později to byli vědci a dělníci své doby …. Dnes jsme směsicí toho všeho jen místo brnění používáme boxerské rukavice, věděni se nám dostává při pováné školní docházce a umění v kině, televizi a na netu.

Celých svých devatenáct let přesněji od puberty jsem byl přesvědčen že tomu podivnému puzení které nutí muže z celého okolí chovat se co možná nejpříkladněji nepodlehnu. Jak se však blížil den mých narozenin ztrácelo mé předsevzetí na  důslednosti. Pravidelně jsem běhal, posiloval přihlásil se dokonce do kurzu bojového tance. A pak přichází den D. Zvedám klepadlo a , nic ozývá se  potlesk v očích svých bližních jsem se stal mužem. Nikdo ani já neočekával že budu vpuštěn dovnitř, proč taky nejsme jiný než ostatní a ani ti nebyli vpuštěni.

Začal kolotoč oslav potřásání rukou v kterém jsem palčivou bolest v ruce pokládal za následek všeho toho dění. Teprve pozdě večer když jsem konečně osaměl a ve sprš ze sebe smíval zbytky oslav pořádně jsem si ji prohlédl.  Teplá voda stékala po mích zádech a já tupě zíral na dlaň v jejímž středu se objevilo tmavě červené znamení ve tvaru kruh. Nakonec jsem to připsal množství vypitého alkoholu a šel si lehnout. Ráno to tam ale bylo dál a mně napadlo jestli přeceněn ne   ,, to je nesmysl. Místo mudrování jsem se oblékl a vyrazil na pravidelnou ranní rozcvičku.. Snad zelené tenisky či podvědomí zavedlo můj dnešní ranní běh k zadní obvodové zdi pevnosti, Byl jsem zde nespočetně krát a přesto to bylo dnešního rána jiné, Slunce se opíralo do zdi která se zdála zářit novotou a já se ji dotknul. Místo chladné zdi jsem ucítil průvan jenž mnou smýknul jako suchým listem. Už jsem nestál na mýtině před staletou obranou zdí, byl jsem uvnitř na nádvoří stojíce zády k bráně na jejíž druhé straně jsem včera klepal. Tak já… po tolika letech právě já?! Kamenná dlažba nádvoří vedla mé kroky k bráně do vnitřcích prostor. Bylo zde ticho , ani ptačí zpěv nedoléhal do tohoto ztraceného světa. Těch pár rostlin prodírajících se na světlo ze spár neposkytovalo dostatek místa broukům kteří by mohli vydávat nějaké zvuky a tak prostorem zněli pouze mé šlépěje. Dveře byli pootevřeny, zatlačil jsem do nich v očekávání odporu zrezavělých pantů . Otevřeli se zlehka jako by je ještě včera někdo promazal. Chodba do níž jsem vstoupil mně dovedla k schodišti a to pak do obrazové síně. Podél stěn mezi  klenutými okny sahajícími od zemně až ke stropu byli obrazy mužů v životní velikosti s bílými maskami na tvářích. Na první pohled se zdálo že je namalovala ruka stejného malíře.  Malíře s rukou a  okem umělce s velkým M. Vše bylo propracováno do posední podrobnosti, jizvy, šrámu i potu stékajícího po obnažené hrudi. Přesto že do hradu nikdo nevstoupil již drahně let oblečení některých z nich se zdálo bít docela moderní jiní mněli na sobě oděvy z dávných dob. V čele této obrazárny stálo zrcadlo na jehož rámu stál nápis Ty jenž pohlédneš věz že to co vidíš je pravda jenž je tvým osudem. Pohlédl jsem na sebe ve vyleštěném skle abych spatřil jak stojím v obrazárně s penisem v pozoru bez trenek jen v běžeckých botách. Rychle jsem pohlédl na skutečnost abych zjistil že na sobě stále mám běžecký úbor. To se však již odraz skutečnosti počal měnit nyní vedle mně stál v zrcadle blonďatý svalovec oblečený pouze v červených slipech které stěží zvládaly zakrýt tajemství jeho rozkroku. Byl naň nádherný pohled, v posilovně jsem vyděl hodně kamarádů s vypracovaným tělem ba i v převlékárně či ve sprchách ale žádný z nich na mně tak nepůsobil jako tento obraz. Chtěl jsem aby to nebyl jenom klam a mámení v tajemném zrcadle, Toužil jsem se toho muže dotknout . Vzrušení se zmocnilo mého těla a trenky my začínaly být těsné. A pak nebyly zmizely jak pára nad hrncem  obraz na pravé straně zmizel a místo něho tam stál on. Nebylo to poprvé co jsem si „ hrál“ s mužem, ale bylo to poprvé co jsem se mu oddal se vším všudy. Když jsem v podvečer opouštěl hrad oblečen opět ve svém sportovním věděl jsem že se sem vrátím abych poznal dalšího z obrazu a věděl jsem že nakonec skončím mezi mimy na stěně, abych čekal na dalšího jako jsem já který se vymyká pravidlům a představám většinové společnosti. Ta představa není tak zlá, netuším kolikrát ještě budu pozván než se to stane i onen fakt mně vzrušuje  Být obrazem či odrazem na stěně Vnímají , Sliší? Vidí? ,,,,,

Povedená sázka

Povedená sázka o malý pivo

Parta se jako obvykle sešla na pivku v hospodě na růžku. Honza, Jan, Karel, Milan …. Probírali se věci mezinárodního charakteru a u toho se popíjelo něco lehkého i tvrdšího alkoholu. Společenská akce se pěkně rozběhla a tak došlo i na sázky kdo je lepší, kdo toho víc zvládne a neskončilo to jen u toho. Přestože se většina z osazenstva stolu znala poměrně dlouhou dobu přišla na přetřes i otázka kdo ho má většího.  V ryze mužské společnosti v poměru k vypitému soudku nic neobvyklého. Porovnávání ukazováčků a nosů se záhy ukázalo nedostatečným a tak se zašlo na záchod k předvedení, přeměření a porovnání.  Snad jen Slavoj se netvářil nijak nadšeně když odhaloval svou „ chloubu“ také nebylo o co stát, jeho pinďa nemněl rozměry nadprůměrné ba i k průměru mněl poněkud vzdáleněji. O vítězství však bojovat mohl. Když se ukázalo že největším pérem se pyšní Karel za což obdržel velkého panáka vyhlásili soutěž o malé pivo tomu nejmenšímu. Již jisté vítězství bylo zpochybněno Brunem a tak se muselo jít na malou ještě jednou tentokrát ve třech . Skupinka nastoupila k žlábku Bruno a Slavoj stáhli kalhoty a jalo se přeměřovat. V tu chvíli sjel Slavojův pohled k vedle stojícímu či přesněji odkapávajícímu kohoutku. Když vešli nevšimli si ho ale teď si nemohl pomoct černé péro mohutných rozměrů ho fascinovalo natolik že začal reagovat. Dotyk „ inspektora“ nevnímal přehlušila ho horká černá ruka na zadnici.

„ Moc pěkná bílá prdelka“ Nastalou metelenici nevnímal. Reakci jeho dvou kamarádů udusilo několik jemných šťouchnutí mohutného černocha s kalhoty napůl žerdi. Mohl by si tvrdit že za vše může množství vypitých tekutin ale byla ba to lež. Slavoj se doslova stal zajatcem černého péra s velkým rudým žaludem. Jako ve snu následoval vlastníka , jak zaplatil či snad vůbec ani jak se dostal do hotelu a na pokoj vůbec netušil. Probudil se ráno na manželské posteli vedle černocha, nahý přikrytý jen bílím prostěradlem. Zděšení které se ho zmocnilo mu vybělilo kůži až k průhlednosti. Proboha co tady dělám jak jsem se sem dostal… myšlenky letěli a on si ani nevšiml že ho pozorují dvě velké hnědé oči které se jeho zmatkem viditelně baví.

Dobré ráno, jak si se vyspal ?

Já …… hlas se mu zlomil.

No možná bychom to mněli vzít z jiného konce. Já jsem Amid těší mně.

Slavoj …

Dobré ráno Slavoji vidím že jsi poněkud zmatený či dokonce vyvedený z míry. Můžeš se uklidnit k ničemu nedošlo mněl si v sobě tolik alkoholu že jen jsme dorazili na pokoj svlíknul jsi se a odporoučel se do říše morfeovy.

Já nejsem na kluky. Vyrazil ze sebe snad aby ujistil to malé něco chvějící se uvnitř hrudníku. Celá ta situace byla tak zvláštní, ležel na posteli přikrytý prostěradlem a vedle něho ležela masa svalů potažených tmavou lesklou kůží. Každičký sval na tom těla byl vyrýsovaný a tak nádherný. Navíc k němu promlouval hluboký sytý hlas. Ten muž mněl bílím plátnem překryté pouze partie k kterým se Brůnův pohled stáčel jakoby mimoděk. Nemněl šanci odolat to malé nic v rozkroku začalo zvětšovat svůj objem a snad aby na sebe upozornilo když velikost nemněla šanci začala z otvoru na špičce vytékat tekutina smáčející plátno jež ho zakrývalo. Spolunocležník se tvářil jakoby si ničeho nevšiml, přestože skvrna rozlévající se na daném místě se přehlédnout nedala. Chvění v Brůnově hrudi nabíralo na intenzitě . Mněl by proti němu bojovat? Ale on nechtěl .

Stačila nevinná nabídka zda se nechce dotknout svalů na ruce aby překonala to něco co se tvářilo bít hrází nepřekonatelnosti. Nejprve se dotkl pevné mužské ruky pak svalů na hrudníku, břiše, nohou zadku vše to směřovalo ke středu toho co si nechtěl přiznat . Odhalené přirození v něm zlomilo poslední obavy najednou byl ochoten pro možnost dotknout se ho , potěžkat nadité koule udělat cokoliv. Druhá strana nebyla proti. Jazyk na jeho malém pérku vyvolal ejakulaci hodnou titána. Bruno byl najednou tomu muži zavázán za svět který mu otevřel . Už vedle něho nebyl cizí člověk ale někdo bližší než všichni ostatní. Pro Amida by od této ochoten chvíle udělal cokoliv stačí jen říct. 

Sázku prohrál, přišel o „přátele“ kteří ho za jeho chování odsuzují, ztratil iluze o sobě samém ale našel sám sebe – malé pivko pro velkých chlápka s nádherným pérem.

Genetika mrcha je

František mněl na rozdíl od svého staršího bratra být lepší, zajímavější, dokonalejší a proto se jeho rodiče rozhodli pro úpravu genetické výbavy plodu. Vylepšení ve všech směrech a kromě nich ještě něco navíc, cosi co mnělo nového syna odlišovat od vrstevníků. Zalíbila se jim biologická fluorescence hlubokomořských živočichů. Jak krásné bude až na flámu budou mladému muži zářit modré oči či konečky vlasů rámující při pohybu dokonalý obličej.

Narodilo se krásné zdravé dítko ze kterého vyrostl pohledný mladý muž oplývající mnoha přednostmi. Pouze světélkují gen se nikterak neprojevil.

Přišla puberta a s ní hry lásky šálivé. Frantu sex bavil snad jak každého ale to pravé mněl teprve objevit. Jak už tomu mládí chce nachmítl se k trojce a přítomnost druhého chlapce v něm probudila schopnosti dosud nevídané. První co začal pociťovat bylo mírné pálení mezi půlkami následované stahy ne nepodobnými ejakulaci. Pocit to byl příjemný pouze jaksi neúplný, částečný něco mu chybělo. Pulzování se zesilovalo a přidával se k němu pocit průvanu v místech kam se nikdy vzduch tímto směrem zatím nepodíval.

Stačilo zasunutí toho pravého „kolíku“ a dostavil se pocit rozlévající se celím tělem.

Rychleji, richlejii ….

Bez místa

Bez místa

Tomu že zrovna já skončím jako potrava pro nadržený ptáky to jsem si nepředstavoval ani v tom nejdivočejším snu. No život je dokonalý kaleidoskop plný překvapení.

Do třiceti se mi v životě dařilo mněl jsem pěknou ženu , malí dítě a vynikající práci. Jako náměstek ředitele jedné radši nejmenované zahraniční společnosti jsem si na nedostatek peněz nemohl stěžovat. A tak se pořídil barák s luxusním vybavením, auta samozřejmě vše na úvěr a hypotéku. A pak přišla ta zasraná pseudo krize. Restrukturalizace, propouštění, neschopnost splácet půjčky, vytloukání klínu klínem. Zprvu jsem jednal s bankami o pozastavení splátek, změně úvěrového zatížení a sháněl nový místo. Marně sháněl místo o chlápka z vysokého menežmentu není zrovna velkej zájem a známí se taky jaksi vytratili. Nakonec mi nezbylo nic jiného než vyhledat služby „soukromých investorů“. Za první republiky by se jim říkalo lichváři ale dnes to jsou poctiví investoři. A to teprve začal kolotoč. Během půl roku jsem přišel o barák, auto, ženu která si vzala dítě a odstěhovala se k milenci. Ocitl jsem se na ubytovně v jedný cimře s dalšíma šesti existencemi. Vlastníc pouze pár starých hadrů a hromadu dluhů jejichž vlastnící mně pěkně proháněli. Tehdy přišla ta nabídka.

„ Když nejseš schopném splácet tak to z tebe dostanem jinak.“

„Buď budeš šlapat chodník nebo navštívíš našeho doktůrka a ten už zařídí jak získat peníze zpátky.“

Nechápal jsem a tak mi vysvětlili že buď ze mně bude kurvička ochotná podržet každýmu kdo bude chtít nebo se ocitnu na listině dobrovolných dárců orgánů.

Docela trapně jsem reagoval že přece nemůžu chodit po ulicích a nabízet se vždyť mně tady všichni znaj.

„Ale to se nemuší bát, tady šlapat nebudeš nedáš-li teda radši přednost skalpelu.“ „ prozatím“

Je zvláštní jak se zachováte ve chvíli kdy na vás kýve zubatá. Najednou jste ochotni udělat cokoliv jen aby jste žili.

Marné naděje na práci džigola vzali za své ve chvíli kdy mě uvedli na nové působiště. Skupinka kluků sedících v zešeřelém baru a čekajících na své ryto byla výmluvná. Střídáme se vždy ve třídenním intervalu. Tři dny v klubu – tři dny u silnice. Našimi nejčastějšími zákazníky jsou kamijoňáci . Sem tam se objeví „bavorák“ chlápek v dobře padnoucím obleku. Ti platěj dobře jen jejich choutky jsou  poněkud drsnější. Po takovým čísku Vás bolí celí tělo a  ne jenom díra. Většina si i ráda plácne.

Dneska mám dluh zaplacenej, mám novou práci, pronajetaj bejvák nic velkého 1+1 ale mě to stačí . Dělám u komunálek a v klubu si jen přivydělávám. Docela mi to chybělo když jsem odešel . Vono dobrej klient je donrej klient a peníze se taky hoděj.

Porod

Když jsem odjížděl do Japonska za prací nemněl jsem ani v nejmenším ponětí co mně tam bude čekat. Už cesta z letiště na ubytovnu proběhla více než neuspokojivě. Řidič mně a mé tři spolucestující vyhodil v půli cesty s tím ať si dojedm. Lámanou angličtinou s přispěním slovíček ze slovníku japonštiny jsme se mu snažili vysvětlit že nevíme kam máme jít a když jsme mu zaplatiti tak ... Ukázal na neosvětlenou silnici zamumlal něco v tý svý hatlamatilce a dupnul na plyn. Nezbylo nám nic jiného než se vydat vytýčeným směrem. Cestou nás navíc přepadla skupinka maskovaných kluků oblečených jako holky z nějakého hodně střeštěnýho kreslenýho seriálu. Byla jich na nás přesila marně jsem se snažili utýct. Chytli nás a fakt natvrdo vojebyli jako nějaký kurvy. Poldové s tím nechtěli mít nic společnýho, že si vymejšlíme. Že jsem se vožrali porvali a natrhli si prdele samy, nejspíš proto abychom vyrazily odškodný od novýho zaměstnavatele. Myslím si že jsem tvrdej chlap a naposledy jsem brečel ještě ve školce, ale tenkrát my slizy tkly proudem, částečně vzteky, studem a potupou. Nezbylo nic jinýho než se ubytovat, vydrbat kartáčem ve sprše, vyhodit

 zničený svršky a hodit to takzvaně za hlavu. V tomhle případě to jen tak nejde a to večerní přepadení mnělo mít mnohem vážnější následky. Nastoupili jsem do rachoty a snažili se zapomenout.Některým pomáhal alkohol dalším spánek. Jak šel čas toho prvního ubývalo a toho druhého přibývalo navíc se přidal pocit nevolnosti a ranního zvracení. Dostal jsem strach z nějaké pohlavní choroby a vyhledal doktora, částka za test na aids, syfilis a kapavku spolkla skoro celé moje úspory. Co bych nedal za jistotu. Hurá výsledky jsou negativní. Spát se mi však chtělo čím dál tím víc, ještě že ty nevolnosti vymizeli. V práci jsem makali jak barevní ( v očích asiatů nejspíš opravdu barevní jsme ) a postupného zakulacení břicha si nevšímali. Uběhli čtyři měsíce a museli jsem si pořídit nové oblečení. Při brouzdání na stránkách a četech o přepadení jsem narazil na zmínku o něčem jako falešném těhotenství, které se může vyskytnout u přepadených a znásilněných žen. Že by to postihlo nás tři a hned všechny najednou. No těhotnej být nemůžu tak proč tak tloustnu a navíc tak divně?!. Navíc se přidali pohyby nejprve jsem si myslel že se mi to jenom zdá a něco si vsugerovávám, že se jedná o nějakej ten syndrom já nevým jakej . Ale ono se to opakoval a panděro se mi začalo fakt pohybovat, ne jenom mně. Tohle je divný s tím musíme k doktorovy. Pozdě z ubytovny jsme se už na nedalekou kliniku nedostali. Místo toho nás maskovaní chlápci naložili do dodávky ze zalepenými okny a odvezli do luxusní soukromé kliniky v nádherné hornaté oblasti. Snad zbouřené hormony ze mně udělali poslušnýho beránka ochotnýho plnit požadavky našich únosců. Ubytováni v klasických japonských pokojích s papírovými stěnami a pod dozorem zkušených ošetřovatelů jsme se připravovali na porod. Cvičení, pravidelná strava, spánek .... Konečně přišel den D už ráno ve tři hodiny jsem dostal první stahy a pak následovali v stále se zkracujících intervalech další a další. V 10. 35 se mi narodil nádherný chlapec. 58 cm 1,78 kg u jeho porodu byl i jeho otec ( pravděpodobně, nemám tušení jak to mohli určit ) držel mně za ruku a hladil po vlasech. Následující dny a měsíce jsem našeho chlapečka každé dvě hodiny přikládal k penisu aby se nepapal. Bumbá o sto šest a stejně tak roste. V posledních dnech už ho dokrmujeme a vypadá to že přestanu „kojit“ úplně. Dnes ráno za mnou přišel jeden z „otců“ a suše mi oznámil že mu porodím synka abych se na to připravil.

Coura

Coura

K většině důležitých věcí v životě se tak nějak prožijete. Nenastanou ze dne na den. Jdou tak nějak pozvolna a najednou jsou a jsou nedílnou součástí Vašeho života. V mém případě to bylo trochu jinak. Život se mi změnil doslova ze dne na den. Popravdě mně nikdy předtím ani nenapadlo převléknout se do ženských šatů. Kdyby mně Andrea nevyhecovala nikdy by se to nestalo. Jejímu přání a hecování se nedalo donekonečna odolávat. nakonec stačilo několik panáků, pár sladkých slůvek nějaké to popíchnutí abych souhlasil a už nebylo cesta spět. Doslova se se mnou mazlila když měnila můj zevnějšek aby si mohla vyrazit ven s kamarádkou. Oholit pořádně dohladka nebyl problém. Když, však žádala abych se vyholil a oholil si i nohy začal jsem se cukat. Spustila to svoje líbezné: „ Ale slíbils mi to, víš ty seš...“ A to kapituluje každej. Snad abych se nepořezal sama mi nohy oholila. Jak na ně natahovala bílé punčochy musel jsem uznat že na chlupatých by se zrovna nevyjímali. Dodnes mám bílé nejraději. Navíc ten pocit mít na těle oblečený oděv který místo toho aby hřál a chránil před vzduchem, příjemně chladí a nechává vzduchu volnost pohybu. Hladil jsem si stehna a nechal ji aby si se mnou dělala co uzná za vhodné. Dámské těsné kalhotky s obtížemi skryli můj rozkrok a já nechápal proč si nemohu obléci normální slipy. Ale nedala jinak než že to musí být právě tyhle růžové kalhotky, jejichž zadní díl se mi zasul mezi půlky. Bílá podprsenka s vyplněnými košíčky vytvořila jakést takés obliny na hladké hrudi. A šup k nočnímu stolku. Mejkap, řasy, líčidla a rtěnka postupně zakrývali mužské rysy mé tváře. Nakonec paruka a minišaty. Když jsem se podíval do zrcadla nepoznal jsem se. Přede mnou stála mladá holka. Andrea se rychle obléka snad abych si to nakonec ještě nerozmyslel a vyrazili jsem do nedalekého nákupního centra kde si chtěla vyzkoušet do jaké míry uspěla s mou „ přeměnou“. Podařilo se dokonce tak dokonale že se mi začal dvořit jeden kluk a to dost neodbytně. Andrea mně nakonec ponoukla ať s ním jdu na pokoj, když nedá pokoj. Do ucha mně šeptla že asi zažije nepříjemné překvapení. Překvapení to však spíš než pro něho bylo pro mně. Marně jsem se mu snažil vysvětlit že nejsem holka ale převlečenej chlap. Ani hluboký tón hlasu nezabral a tak jsem si na důkaz svých  slov vykasal sukni a stáhl kalhotky. Čekajíc že se zarazí a bude reagovat buď návalem vzteku nebo se rychle vypaří. Zmýlil jsem se místo toho si pně prohlédl, pohladil po tváři potěžkal mé nádobíčko a pronesli něžně. Nikdo není dokonalí ale ty k tomu máš opravdu pouhý kousek. Vyrazilo mi to dech a zmátlo víc než jsem si byl schopen přiznat. Dokonce natolik že jsem se jím nechal osahávat a nakonec mu i dovolil aby mně zbavil panictví nebo pannenství?. Vnikl do mně s láskou na kterou budu vzpomínat dokonce svých dnů. A  od té chvíle nebylo již cesty spět. Dneska se živím jako dívka na telefon, někdy si seženu u nějakého kouska přímo na ulici. Já mám co nabídnout i prsa jsem si nechal udělat. Nevím zda je to tím jak vypadám nebo zda se najde tolik chlapů který touží po sexu ... ale nouzí netrpím a zákazníků mám až až   ( a mimochodem alkohol  vyprchal ještě předtím než jsem se probudil v jeho náručí přesto jsem nelitoval )