Medard k Poště nastoupil z donucení, nikdy ho
představa roznášení listovních zásilek nelákala. Mnohem raději by pracoval
někde za stolem rozkydnutý ve své židli a ťukal do kompu „důležitá“ data. O
práci tohoto tipu však nikde nenarazila tak nezbylo než si na živobytí začít
vydělávat tvrdou pochůzkou. Každý den ráno v šest nafasoval vozík a kupu
dopisů, aby si je roztřídil a poté vyrazil do rajónu, do jedné muselo být vše
hotovo.
Toho dne se na kupě jeho zásilek objevil „ balíček do ruky“
.
Co to ksakru je?! Tohle přece rozvážej chlapy s autem.
Je malej do půl kyla a kluci nemají tím směrem cestu tak ho
doručíš ty.
Další diskuze nemněla smysl, už to znal a tak popadl svou
Brašnu a vyrazil do ulic. Před desátou se dostal k předání balíčku. Otevřít
přišel chlápek oblečený od hlavy až k patě v kůži a kovu no což nebyl
připraven.
Dobr…. Zlomil se mu hlas a zbytek věty nahradil pouhý vzduch
vycházející z jeho úst.
Á můj balíček no pojď dál dám ti něco od cesty ty balíčku.
Na nějaký odpor nebylo času, silná ruka ho uchopila vzadu za
krk a vedla dovnitř přízemního domku ze začátku minulého století. Začala se mu točit hlava a pak omdlel. Za jak
dlouho se probral netušil, vše se změnilo byl nahý s rukama připoutanýma
ke stropu a nohama k podlaze.
Balíček se nám probral.Nesnaž se mluvit nemám rád když se
hoši jako ty rozkřikují tak jsem ti do krku nastříkal trochu anestetika, neboj
časem to vyprchá.
Medardovy nezbylo nic jiného než pozorovat co se bude dít a
maximálně se vrtět v upoutané pozici. Jeho hostitel odložil většinu svého
koženého oblečení a stál tam teď před ním jen v kožených slipech jejich
obsah se rýsoval na povrchu jako pořádná okurka s dvojka meruňkama. Mněl
se bát být strachy bez sebe ale nešlo mu to. Ne že nemněl obavu z budoucího
dění ale nějak se i těšil. Vůně kůže, mužských těl a doutníku který hostitel
pokuřoval mu plnila chřípí. Nemožnost mluvit způsobila že o to víc myslel a
vnímal okolí. Na stolku v rohu místnosti ležela otevřená zásilka díky níž
se sem dostal. Uvnitř něco lesklého z kovu. Další zkoumání přerušila ruka
v kožené rukavice jenž započala cestu po odhaleném hrudníku směřujíc dolu
na břicho a ještě níž. Než se dostala ke
koulím stál v pozoru a když si s jeho balónky začala pohrávat bal
ztracen. Už se ani nesnažil v rámci svého spoutání uhýbat, nemnělo by to
smysl a on ani nechtěl.
Tobě se to opravdu líbí viď? Odpovědí bylo pouhé zrudnutí
nejen v obličeji. Následovala druhá ruka a pak i jazyk, který si vybral
druhou cestu od hrudníku, kde se nějakou chvilku věnoval bradavkám nahoru, kde
skončil v ústech hrajíce si s protějškem uvnitř.
Sperma Medarda opouštělo po mohutných dávkách se silou
střeli první vystři skončil málem až na druhé straně místnosti.
Přestože jeho úd poté trochu zmenšil svůj objem stačil dotyk
aby se rozhodl k návratu. Vše má svůj konec i uvěznění mladého pošťáka .
Jseš moc pěknej mylej kluk a tak ti něco dám jak jsem
vlastně slíbil. Z rozbaleného balíčku vytáhl kovový pás cudnosti o dost
menších rozměrů než by bylo na medardův úd zapotřebí. To mu nevadilo, po malé
chvilce byl studený kov nasazen na jeho nyní scvrklém údu. Stačila k tomu
trocha ledu a pár šikovných věci znalých rukou.
Zacvaknutí zámečku a pak už byl „ volný“. Nevěděl co dělat a tak když se
předním objevila hromádka svršků začal se oblékat. Trochu se styděl za prádlo
ne zrovna moderního střihu. V chodbě ho očekávala poštovní brašna a byl
venku. Neuteklo ani půldruhé hodiny. Co bude dál , má zavolat na policii co se
mu stalo či tam rovnou dojít. Ale vždyť nemůže mluvit . Nejlepší bude doroznést
poštu. Panebože to je hodin a on toho má ještě tolik obejít…..
Žádné komentáře:
Okomentovat