čtvrtek 9. června 2016

Balík do ruky



Medard k Poště nastoupil z donucení, nikdy ho představa roznášení listovních zásilek nelákala. Mnohem raději by pracoval někde za stolem rozkydnutý ve své židli a ťukal do kompu „důležitá“ data. O práci tohoto tipu však nikde nenarazila tak nezbylo než si na živobytí začít vydělávat tvrdou pochůzkou. Každý den ráno v šest nafasoval vozík a kupu dopisů, aby si je roztřídil a poté vyrazil do rajónu, do jedné muselo být vše hotovo.
Toho dne se na kupě jeho zásilek objevil „ balíček do ruky“ .
Co to ksakru je?! Tohle přece rozvážej chlapy s autem.
Je malej do půl kyla a kluci nemají tím směrem cestu tak ho doručíš ty.
Další diskuze nemněla smysl, už to znal a tak popadl svou Brašnu a vyrazil do ulic. Před desátou se dostal k předání balíčku. Otevřít přišel chlápek oblečený od hlavy až k patě v kůži a kovu no což nebyl připraven.
Dobr…. Zlomil se mu hlas a zbytek věty nahradil pouhý vzduch vycházející z jeho úst.
Á můj balíček no pojď dál dám ti něco od cesty ty balíčku.
Na nějaký odpor nebylo času, silná ruka ho uchopila vzadu za krk a vedla dovnitř přízemního domku ze začátku minulého století.  Začala se mu točit hlava a pak omdlel. Za jak dlouho se probral netušil, vše se změnilo byl nahý s rukama připoutanýma ke stropu a nohama k podlaze.
Balíček se nám probral.Nesnaž se mluvit nemám rád když se hoši jako ty rozkřikují tak jsem ti do krku nastříkal trochu anestetika, neboj časem to vyprchá.
Medardovy nezbylo nic jiného než pozorovat co se bude dít a maximálně se vrtět v upoutané pozici. Jeho hostitel odložil většinu svého koženého oblečení a stál tam teď před ním jen v kožených slipech jejich obsah se rýsoval na povrchu jako pořádná okurka s dvojka meruňkama. Mněl se bát být strachy bez sebe ale nešlo mu to. Ne že nemněl obavu z budoucího dění ale nějak se i těšil. Vůně kůže, mužských těl a doutníku který hostitel pokuřoval mu plnila chřípí. Nemožnost mluvit způsobila že o to víc myslel a vnímal okolí. Na stolku v rohu místnosti ležela otevřená zásilka díky níž se sem dostal. Uvnitř něco lesklého z kovu. Další zkoumání přerušila ruka v kožené rukavice jenž započala cestu po odhaleném hrudníku směřujíc dolu na břicho a ještě níž.  Než se dostala ke koulím stál v pozoru a když si s jeho balónky začala pohrávat bal ztracen. Už se ani nesnažil v rámci svého spoutání uhýbat, nemnělo by to smysl a on ani nechtěl.
Tobě se to opravdu líbí viď? Odpovědí bylo pouhé zrudnutí nejen v obličeji. Následovala druhá ruka a pak i jazyk, který si vybral druhou cestu od hrudníku, kde se nějakou chvilku věnoval bradavkám nahoru, kde skončil v ústech hrajíce si s protějškem uvnitř.
Sperma Medarda opouštělo po mohutných dávkách se silou střeli první vystři skončil málem až na druhé straně místnosti.  
Přestože jeho úd poté trochu zmenšil svůj objem stačil dotyk aby se rozhodl k návratu. Vše má svůj konec i uvěznění mladého pošťáka .
Jseš moc pěknej mylej kluk a tak ti něco dám jak jsem vlastně slíbil. Z rozbaleného balíčku vytáhl kovový pás cudnosti o dost menších rozměrů než by bylo na medardův úd zapotřebí. To mu nevadilo, po malé chvilce byl studený kov nasazen na jeho nyní scvrklém údu. Stačila k tomu trocha ledu a pár šikovných věci znalých rukou.  Zacvaknutí zámečku a pak už byl „ volný“. Nevěděl co dělat a tak když se předním objevila hromádka svršků začal se oblékat. Trochu se styděl za prádlo ne zrovna moderního střihu. V chodbě ho očekávala poštovní brašna a byl venku. Neuteklo ani půldruhé hodiny. Co bude dál , má zavolat na policii co se mu stalo či tam rovnou dojít. Ale vždyť nemůže mluvit . Nejlepší bude doroznést poštu. Panebože to je hodin a on toho má ještě tolik obejít…..

Žádné komentáře:

Okomentovat