Ochránci Lendernu by byly pouhou legendou, kdyby nedaleko
města nestál jejich hrad. Hrad, který již po staletí odolává zubu času i
pokusům proniknout dovnitř. Hrubá síla i důvtip se míjeli účinkem. Co paměť
sahá vždy první den v měsíci se mladíci jenž dovršili dvacátého roku
života snažili vstoupit. Ústní tradice nesla informaci že ti jenž jsou vyvoleni
ve chvíli kdy zaklepou na vstupní bránu budou vpuštěni. Nikdo z žijících
nepamatoval že by se tak stalo. Nikdo co písemná paměť sahá neviděl člena řádu
na vlastní oči. Snad to tajemno jenž z prastarých zdí vyzařovalo stále
drželo při životě ceremoniál žádosti. Za uplynulou dobu se změnil v oslavu
plnoletosti, mládí a mužnosti. Mladí muži jenž se chápali zlatého klepadla se
snažili být těmi pravými ať už tomu doba dávala různé představy. Před šesti sty
lety to byli mladí rytíři ve zbroji, pěti sty lety muži vzdělaní v umění a
poetové, později to byli vědci a dělníci své doby …. Dnes jsme směsicí toho
všeho jen místo brnění používáme boxerské rukavice, věděni se nám dostává při
pováné školní docházce a umění v kině, televizi a na netu.
Celých svých devatenáct let přesněji od puberty jsem byl
přesvědčen že tomu podivnému puzení které nutí muže z celého okolí chovat
se co možná nejpříkladněji nepodlehnu. Jak se však blížil den mých narozenin
ztrácelo mé předsevzetí na důslednosti.
Pravidelně jsem běhal, posiloval přihlásil se dokonce do kurzu bojového tance.
A pak přichází den D. Zvedám klepadlo a , nic ozývá se potlesk v očích svých bližních jsem se stal
mužem. Nikdo ani já neočekával že budu vpuštěn dovnitř, proč taky nejsme jiný
než ostatní a ani ti nebyli vpuštěni.
Začal kolotoč oslav potřásání rukou v kterém jsem
palčivou bolest v ruce pokládal za následek všeho toho dění. Teprve pozdě
večer když jsem konečně osaměl a ve sprš ze sebe smíval zbytky oslav pořádně
jsem si ji prohlédl. Teplá voda stékala
po mích zádech a já tupě zíral na dlaň v jejímž středu se objevilo tmavě
červené znamení ve tvaru kruh. Nakonec jsem to připsal množství vypitého
alkoholu a šel si lehnout. Ráno to tam ale bylo dál a mně napadlo jestli
přeceněn ne ,, to je nesmysl. Místo
mudrování jsem se oblékl a vyrazil na pravidelnou ranní rozcvičku.. Snad zelené
tenisky či podvědomí zavedlo můj dnešní ranní běh k zadní obvodové zdi
pevnosti, Byl jsem zde nespočetně krát a přesto to bylo dnešního rána jiné,
Slunce se opíralo do zdi která se zdála zářit novotou a já se ji dotknul. Místo
chladné zdi jsem ucítil průvan jenž mnou smýknul jako suchým listem. Už jsem
nestál na mýtině před staletou obranou zdí, byl jsem uvnitř na nádvoří stojíce
zády k bráně na jejíž druhé straně jsem včera klepal. Tak já… po tolika
letech právě já?! Kamenná dlažba nádvoří vedla mé kroky k bráně do
vnitřcích prostor. Bylo zde ticho , ani ptačí zpěv nedoléhal do tohoto
ztraceného světa. Těch pár rostlin prodírajících se na světlo ze spár
neposkytovalo dostatek místa broukům kteří by mohli vydávat nějaké zvuky a tak
prostorem zněli pouze mé šlépěje. Dveře byli pootevřeny, zatlačil jsem do nich
v očekávání odporu zrezavělých pantů . Otevřeli se zlehka jako by je ještě
včera někdo promazal. Chodba do níž jsem vstoupil mně dovedla k schodišti
a to pak do obrazové síně. Podél stěn mezi klenutými okny sahajícími od zemně až ke
stropu byli obrazy mužů v životní velikosti s bílými maskami na
tvářích. Na první pohled se zdálo že je namalovala ruka stejného malíře. Malíře s rukou a okem umělce s velkým M. Vše bylo
propracováno do posední podrobnosti, jizvy, šrámu i potu stékajícího po
obnažené hrudi. Přesto že do hradu nikdo nevstoupil již drahně let oblečení
některých z nich se zdálo bít docela moderní jiní mněli na sobě oděvy
z dávných dob. V čele této obrazárny stálo zrcadlo na jehož rámu stál
nápis Ty jenž pohlédneš věz že to co vidíš je pravda jenž je tvým osudem.
Pohlédl jsem na sebe ve vyleštěném skle abych spatřil jak stojím
v obrazárně s penisem v pozoru bez trenek jen v běžeckých
botách. Rychle jsem pohlédl na skutečnost abych zjistil že na sobě stále mám
běžecký úbor. To se však již odraz skutečnosti počal měnit nyní vedle mně stál
v zrcadle blonďatý svalovec oblečený pouze v červených slipech které
stěží zvládaly zakrýt tajemství jeho rozkroku. Byl naň nádherný pohled,
v posilovně jsem vyděl hodně kamarádů s vypracovaným tělem ba i
v převlékárně či ve sprchách ale žádný z nich na mně tak nepůsobil
jako tento obraz. Chtěl jsem aby to nebyl jenom klam a mámení v tajemném
zrcadle, Toužil jsem se toho muže dotknout . Vzrušení se zmocnilo mého těla a
trenky my začínaly být těsné. A pak nebyly zmizely jak pára nad hrncem obraz na pravé straně zmizel a místo něho tam
stál on. Nebylo to poprvé co jsem si „ hrál“ s mužem, ale bylo to poprvé
co jsem se mu oddal se vším všudy. Když jsem v podvečer opouštěl hrad
oblečen opět ve svém sportovním věděl jsem že se sem vrátím abych poznal
dalšího z obrazu a věděl jsem že nakonec skončím mezi mimy na stěně, abych
čekal na dalšího jako jsem já který se vymyká pravidlům a představám většinové
společnosti. Ta představa není tak zlá, netuším kolikrát ještě budu pozván než
se to stane i onen fakt mně vzrušuje Být
obrazem či odrazem na stěně Vnímají , Sliší? Vidí? ,,,,,
Žádné komentáře:
Okomentovat